Hotovo!

Jan 19:30

Tradiční historické datování používá termíny „před Kristem“ (BC), „po Kristu“ (AC). Ačkoli se v našem odnáboženštěném prostoru obvykle setkáváme spíše s označeními „před naším letopočtem“ a „našeho letopočtu“, onen mezník dělící dějiny zůstává stejný. Ať vyslovený či zamlčený je jím stále Ježíš Kristus.

A v samotném Ježíšově životě bychom jistě našli mnoho momentů, které bychom mohli považovat za ty zlomové, dějinně převratné. Nově formulované myšlení o Bohu, morální nárok na myšlení atd., ale jako smrtelní lidé nakonec obvykle upíráme svůj zrak k prázdnému hrobu velikonoční neděle, ta se zdá být tím skutečným vítězstvím. Kristus však neřekl „dokonáno jest“ až po té, co vstal z mrtvých, ale právě před tím ve chvíli smrti. Tou dokonal to, co si předsevzal, proč přišel. Svou smrtí zbořil veškeré svévolné naděje, které do něj lidé vložili. A že jich bylo, je a zřejmě i bude. Tím ukázal, že jakékoli lidské snažení končí neúspěchem tváří v tvář svatému Bohu. Člověk se sám k Bohu přiblížit nemůže, leda zemřít.

Lidé však do Ježíše vložili a stále vkládají všelijaká očekávání. Pro některé je stejně jako pro učedníky garancí změny životního stylu, hodnot. Oni už nebyli rybáři, celníci, buřiči či zákoníci, byli následovníky Krista. Podobně mnozí uzdravení, kteří získali novou naději do života, neboť se mohli opět v plné síle rozeběhnout po svých. Nevěstky i celníci, ta hříšná lůza, měli kohosi, kdo se s nimi přátelil, kdo je pozvedal a dával jim zažít respekt, úctu. Byli tu i zákoníci a farizeové, kteří si od Ježíše, přes všechna dohadování, nakonec slibovali hlubší poznání morálních zásad. A mnoho jiných. Ti všichni skončili pod křížem, na kterém je Kristus ukřižovaný snad právě pro ty touhy a naděje, které do něj lidé bláhově vložili.

Víme, že osobu Ježíše lze povolat k obhajobě čehokoli, od otroctví až po komunismus – první proletář, od tvrdého zákonictví, morálky až po adamity, vše se však hroutí v jeho smrti na kříži, kde On sám říká: hotovo. V tu chvíli to vše, na čem si zakládám, a to bez ohledu, ke kterému extrému se rozhodnu mít blíž, padá a zůstává jen to nejpodstatnější. Člověk stojící tváří v tvář Bohu, bez světa, bez kulis, bez výmluv a všech představ. Tváří v tvář Bohu, který je ochoten naslouchat, má-li člověk co říci.

Jako lidé se na takovou chvíli třeseme, nebo o ní mluvíme, jak to tomu Pánu Bohu vytmavíme, jak ho zpráskáme argumenty, jak bude litovat dne, kdy ho napadlo být Bohem a kdo ví, co ještě. Možná jsou i lidé pokornější, kteří se nechtějí s Pánem Bohem hádat, prostě jen čekají, je-li, že jim pěkně poděkuje za skvěle žitý život a případně se omluví za příliš těžké životní zkoušky, které dopustil. Ale rozhovor člověka s Bohem končí tichem a to, přátelé, v tom lepším případě.

Job, nejspravedlivější ze spravedlivých, se v tíživosti svého života těšil na setkání s Bohem tváří v tvář, na chvíli, kdy mu vyčte všechny nepříjemnosti. A když přišla chvíle, když mohl promluvit, mlčel. Pak začal hovořit Bůh. Jediné, na co se Job nakonec zmůže, je, že řekne: „Uznávám, že všechno můžeš.“

Člověk stojící tváří v tvář Bohu není schopen říci více. Bez ohledu na to, jestli je skvělý, průměrný, nebo úplně zkažený. Před Bohem se člověk i se svou snahou o nápravu, obhajobu v prach obrací.

Ve chvíli Kristovi smrti nemůže nikdo říci, jsem lepší než druzí, všichni přítomní mají svůj podíl, a právě tehdy Kristus může říci: dokonáno jest. Všichni jsou vinni a právě proto se mohou spolehnout pouze a jen na Jeho kříž.

To, co se v tu chvíli stalo, ba celý Kristův život, pro nás zůstává tajemstvím, které nakonec nejsme sto pochopit rozumem. Čemu ale rozumíme, je výzva k pokoře a sklonění se před někým, kdo dává svůj život za někoho, kdo o to ani nestojí, pomoc nežádá a možná nikdy nevyužije. V tu chvíli nikdo nerozumí a do dnešních dnů tomu je tak, že se tahle chvíle Ježíšova života mnohým zdá zbytečnou. Ale právě v ní, jak již bylo zmíněno, zaznívá ono: dokonáno jest.

Jednoduchý příklad z účetnictví, archeologicky doložený, na úvěrových dokladech tehdejšího světa financí, pokud úvěr byl splacen, se objevilo stejné slovo, které říká v tuto chvíli Ježíš. Účet zaplacen. Není třeba více platit, není možné žádat další splátky. Jednou již bylo zaplaceno a více se to opakovat nebude.

Zůstává však otázka: dovolíš, aby i za tebe řekl Ježíš: dokonáno jest! Nebo si to chceš říci sám v hodinu své smrti. Všichni, kteří slaví Velký pátek, se spolehli, že Kristovo zvolání je tak převratné, že nejenom stojí za to rozlomit s ním dějiny, ale též se na něj spolehnout osobně a nedoufat, že člověk dovede žít život tak, aby sám o sobě mohl vstoupit do Boží přítomnosti, věčnosti, a nestát se jen prachem zapomnění.

Kristem bylo dokonáno! Amen