Huldrych Zwingli

Inu, když už to tvořím a pokud to někomu udělá radost nových informací, či jen umožní zopakovat ty staré, tak to bude fajn.

Narodil se 1. ledna 1484, díky čemu byl o padesát dva dní mladší než jeho německý kolega reformátor Martin Luther. Patřil do rodiny zámožného sedláka ve Wildhausenu, horské vsi švýcarského svatohavelského kantonu. Na studiích v Basileji, Bernu i Vídni byl však pod dohledem svých strýců z řad duchovenstva. Z Basilejských studií si odnesl těsnou vazbu na humanisty, především obdiv k Erasmovi.

V r. 1506 je vysvěcen na kněze a to v Kostnici, kde byl před více než devadesáti lety téže důstojnosti zbaven Jan Hus. Jako farář nastupuje na své první místo a to v Glarusu (1506 – 1516). Zde zakládá v duchu humanismu chlapeckou školu, zároveň jako kaplan provází papežské žoldnéře ze Švýcar do severní Itálie. Za to dostává 50 zlatých ročně. Díky tomu se stává svědkem bitvy, ve které padne bezmála deset tisíc Švýcarů. Na základě této zkušenosti se nestává pacifistou, avšak vystupuje proti Švýcarské žoldnéřské praxi. Napětí, které tím vznikne, je mimo jiné i příčinou, proč později odchází jako kazatel do Einsiedelnu.

Avšak ještě v Glarusu objevuje a propadá slastem ženského klína. Jenže jako kněz se nesmí oženit. Rozpor touhy a povinnosti, který prožívá, se projevuje mimo jiné tím, že v Einsiedelnu si dává předsevzetí: vyhnout se smilstvu. Tento závazek mu však vydrží rok a když se následující rok dceři holiče narodí dítě, je zřejmé, že je ta tam.

Přes tyto útrapy, které si Zwingli způsobil, začíná systematický výklad biblických knih. Při přípravě kázání si postupně začíná uvědomovat, že současná církev vůbec neodpovídá té, o které čte v Novém zákoně. Právě zde, v Einsieldenu se vnitřně rozchází s papežstvím, což se prakticky projeví odmítnutím ročního příspěvku z Říma. Je patrné, že Zwingli neprožívá tolik zápas s hříchem, jako Luther, ale na základě studií a srovnání čteného se skutečností, se dostává na stejnou cestu, kterou je zápas o reformaci církve.

V r. 1519 je povolán do úřadu plebána, tj. duchovního správce u hlavního chrámu v Curychu. Cesta za reformací však nebyla tak rychlá jako jinde, trvalo bezmála pět let, než se curyšská městská rada začala přiklánět na stranu reformace. Spíše než by komplikovala, tak vše uspíšila Zwingliho známost s vdovou Annou Reinhard, jež si i veřejně 2. dubna 1524 bere. Proti tomu se snaží zakročit biskupský ordinariát v Kostnici, ale výsledkem je, že Curych se postaví za svého kazatele.

V dubnu r. 1525 dochází k odstranění mše, čímž je uskutečněn rozchod s Římem, tedy dogmatem o opakování Kristovy oběti na Golgotě a konceptu transsubstanciace. Nyní dochází čtyřikrát do roka prostému slavení večeře Páně jako vzpomínky, zbavené veškerých tajuplných představ o přepodstatnění. Dále v městě zavádí zákaz her a radovánek pod příslibem pokuty.

Neporozumění a ostrý teologický rozchod s novokřtěnci je po třech letech zakončen odsouzením k smrti Felixe Manze a jeho následným utopením v Limmatu 5. ledna 1527.

Sílící reformační tlak bohatého Curychu je nelibě nesen katolickými venkovskými kantony. Švýcarská katolická a reformační vojska se pak v květnu 1529 postavila proti sobě v tzv. první bitvě u Kappelu. Žádná bitva se však nekonala, neboť dříve než zazněl jakýkoliv výstřel, byl uzavřen mír. Snad i na základě toho hledala Švýcarská reformace více než jen duchovní oporu v Německé. Díky tomu dochází v říjnu 1529 k setkání Luthera i Zwingliho na hradě Filipa Hessenského v Marburku. Reformátoři jsou schopni se shodnout na všech otázkách až na jednu – večeře Páně. Zwingli trvá na tom, že večeře Páně je jen památkou, Luther zastává plnou Kristovu přítomnost v chlebu i víně. Takto se rozchází snad v naději, že budou pokračovat později.

K tomu však již nedošlo. O rok a půl později přerostlo napětí mezi protestantskými a katolickými kantony opět v krizi. Obě strany se připravili na válku a tentokrát se opravdu začalo střílet. Katolíci měli nad Curyšskými, kteří nezískali Německou podporu, převahu čtyři ku jedné, díky čemuž zničili asi čtvrtinu protestantského vojska. Zwingli, snad v tušení zlého konce, provázel své věrné do bitvy. Když padl s koně a obklíčen nepřáteli odmítl se zpovídat a vzývat svaté, byl zabit. Stalo se tak 11. října 1531. Teprve příští den byl v mrtvole poznán curyšský reformátor. Rozběsnění nepřátelé jeho tělo rozčtvrtili a spálili.

Následoval druhý kappelský mír, který vydržel déle, ale curyšské protestantské vedení Zwingliho smrtí velmi utrpělo. Do popředí se dostal na nějaký čas Bern, ale brzy se vedoucí silou Švýcarského protestantství stane Ženeva s Janem Kalvínem.

Výroky:

„Jednejme proto s ohledem na své bratry a ne na svůj vlastní prospěch.“

„Zachováme-li spravedlnost vůči každému, vydáme tím svědectví, že v pravdě ctíme Boha.“

„Věřím, ano vím, že naprosto žádná svátost nezprostředkuje milost, takže ji ani nepřenáší ani neuděluje.“

„Svátosti jsou dány jako veřejné svědectví té milosti, které se každému napřed osobně dostalo.“

Zdroj:

A. Molnár; Slovem obnovená

A. Franzen; Malé dějiny církve

J.B. North; Dějiny církve od Letnic k dnešku