Touha, žádostivost, slovo, které je zde použito není slovem, které zákonitě musí mít negativní zabarvení. Při svém prvním pokusu o výklad této epištoly jsem jej však takto chápal. Ostatně, chtěl snad někdo od chlapce, kterého teprve čeká puberta, aby zkoumal originál? Musel jsem vystačit s ekumenickým překladem. Díky tomu se to vše zvrtlo v krásné a nudné moralizování, které ne že by bylo zcela k ničemu, ale z dlouhodobého hlediska ano. Bylo to svědectví dospívajícího chlapce, jak on to chápe, nikoliv, jak to chápal sám autor listu.
Touha; jak zpívá D. Landa: touha je zázrak, svým způsobem to tak skutečně je. Touha má až zázračný potenciál a to na obě strany. Je to nula na stupnici dobra a zla. Je to bod, kde se láme karma, je to hranice, mezi dobrem a zlem. Touha není dobrá a zlá, touha je prostě zázrak. Touha má potenciál a na člověku záleží, co s ní udělá. Je to převratné, číst od autora, který psal před 2000 lety myšlenky, které říkají, že samo přemýšlení není hřích. Že rozum není "děvka ďáblova". Obávám se, že někdy k tomu křesťané mají sklon, odmítat přemýšlení, odmítat touhy, hřích přičítat touhám, nikoliv tomu, kdo "oplodní" tu kterou konkrétní touhu.
Člověk je tím, kdo může zasít do dané touhy život. Ta se pak změní, už není touhou, ale svým způsobem, samostatně se vyvíjejícím organismem. Prostě končí šance být ji ovládat. Dokud je touha pouze v myšlenkách, má člověk nad ní "jakž takž" navrh. Ve chvíli, kdy ji pustí dál, ztrácí kontrolu nad výsledkem.
Prof. Pokorný přirovnává hřích k pomluvě. Pomluvu vypustí člověk a ona se dál šíří sama, nejde ji kontrolovat, nejde ji vrátit. Vypustím-li touhu, tak pak už mohu v podstatě pouze a jen přihlížet, kam se věci poženou. Nezměním to.
Tak si říkám, sám osobně, že tu snad jakás takás naděje je. Že je možné zastavit tu epidemii. Vlastně v to doufám, že Boží milost, Bůh z milosti, to je ochoten zvládnout. Protože těch vypuštěných tužeb už bylo, žel i bude, dost a dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat