Bratr kazatel Daniel Fajfr, t. č. předseda Církve bratrské, pastýřským dopisem dal možnost, možná nechtěně, otevřít rozhovor o menšení kazatelského sboru. Jsem přesvědčen, že jako je potřebné hledat nové služebníky, k čemuž bratr vyzývá, tak je třeba pátrat po příčinách nastalé situace.
Zjednodušující odpovědí na první část, tedy nedostatek uchazečů, je odhalení pasivity či unavenosti církve, jejíž členové odmítají přebírat odpovědnost. Začíná to menšími službami, bez kterých se sbor obejde. Vrcholu pak dosahuje rádoby zbožnou nehodností být starším, natož kazatelem.
Druhá část, tedy odchod služebníků z kazatelské služby, jsem dnes přesvědčen, je důsledkem rozboření kultu role kazatele. Jako si dříve členové Církve bratrské nechtěli, ba nedovedli představit nedostatky kazatele, dnes jsme v opačném extrému. Z kazatele všeználka je nyní absolutní neználek. Nevím, co je horší: žít svatou přetvářku či pošlapanou důstojnost? Pokaždé je člověk někým jiným. Na to mají jen silné povahy, nikoli romantičtí snílci Božího království. Ti odpadají, uvadají, obzvlášť když zjišťují, že lidé mimo církev dovedou být vděčni. Sloužit někomu, koho se bojíte, odradí.
Církev bratrská ve svých členech zapomněla, že všichni služebníci sboru se vzdávají kousku, většího či menšího, svých snů, možností, a to proto, aby jiným ten kousek zůstat mohl. Od sborového úklidu až po pastýřskou službu. Většina zapomíná, nebo alespoň tak jedná, že služebníci boží, a to v jakékoli roli, jsou jejich sourozenci ve víře, nikoli zaměstnanci natož otroky. Všichni vědí, co by ten který dělník na boží vinici měl dělat. Všichni, kteří stojí opírajíce se o lopaty, hrábě a kdo ví co všechno.
Myslím, že potřebujeme změnit přístup, nemá-li CB skončit ve škatulce zavedených církví a je jedno zda evangelikálních, evangelických či kdo ví jakých dalších. Stále se tváříme jako probuzenecká církev, ale kdo je tady probuzený? Vzpomeňme na slova Ditricha Schindlera, že první, kdo opouští stagnující sbor, jsou aktivní služebníci, protože neunesou neměnnost. Neochotu nic měnit a spokojenost s málem. Odchází. Možná proto kazatelé CB odchází ze služby. Restitucemi jsme se rozhodli být zavedení, jistí, neodvážit se bláznivého, zdánlivě nesmyslného kroku. Zaměřili jsme se na udržení společenství, tedy na sebe, místo na druhé. Ač tvrdíme opak. Když to člověk prohlédne, buď to přijme, nebo odejde. A někteří odchází, pravděpodobně ti lepší z nás. Poslední zhasíná, neboť na elektřinu budeme mít, to jsme si pojistili.
Žádné komentáře:
Okomentovat