Možná někdo sleduje tento blog pravidelně, pokud tomu tak je, zajisté mu v těchto chvílích dochází trpělivost, neboť bezmála dvacet dní jsem nenapsal ani řádku. To sotva znamená, že by se za tu dobu nic nestalo a dokonce to ani neznamená, že co se stalo, je nepublikovatelné. Víceméně se jen provil skutečnost, že mě žádná múza nepolíbila. Ani nyní se to nezměnilo, žádná líbačka s múzami se nekoná. I přesto píši těchto pár řádků.
Tak především, jak jsem dal mnohým vědět, otevřel jsem picassa album, kde lze do nekonečna prohlížet fotky, které zde pořizuji. Proč do nekonečna, protože obvykle na konci je prohlížející automaticky poslán na začátek. Pokud trpí ztrátovostí paměti, snadno se může stát, že dojde k nekonečnému zkoumání fotek. Zde je tedy odkaz na album: https://picasaweb.google.com/106765739870148684394/Irsko?authkey=Gv1sRgCPLGtMnpkPTVRA
Průběžně je aktualizuji, ale ono to mé “průběžně” je trošku nepravidelný. Ale jednou za čas, za měsíc se jistě vyplatí mrknout, co nového pořídil můj “milášek”.
Jistě někoho napadnou takové ty otázky o tom, jak se mám, co nového a jestli to stojí za to. Ano, stojí. Mně ano. Někdy lituji, že jsem se nestal námořníkem, ač to je nesmysl, připadá mi to mnohem bezpečnější než letadla. Ale nejspíš je dobře, že jsem své dobrodružné já potkal až tak pozdě, protože jinak kdo ví, kde by měl byl dnes konec. Dnes mě ale nejspíš naprosto postačí tříměsíční dobrodružství. Tedy, musí mi postačit.
A co nového? Zní to směšně, ale stárnu, zjišťuji, že už nejsem teenager … pravda, s desetiletým zpožděním, ale přece. A jak se mám? No přece skvěle, jen bych si někdy přál vlastní hrad. Toho se ale asi nedočkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat