Ne, není to o tom, že bych zde propadal nějaké beznaději, smutku a ze zoufalosti stříhal metr, který nemám. Využívám mnohé možnosti, kde lze hovořit anglicky, tudíž chodím na hodiny angličtiny zdarma, na kluby anglické konverzace atd. Možná to zní pěkně, ale nepřeceňoval bych to. A právě zde, při těchto příležitostech, nakousneme sem tam politická témata. To by mi sotva vadilo, neboť rozumnou diskuzi podpořenou fakty mám rád. Ale obvykle se to zvrhne v cosi, co mi silně připomíná vášnivý rozhovor dvou bytostí opačných názorů, kdy ani jeden z nich se nenalézá v blízkosti toho, čemu říkáme rozumnost.
Naštěstí nevlastním zbrojní pas a tak se uklidňuji usilovným svíráním hrnečku s kávou, během toho se snažím za použití pouhé myšlenky zvýšit teplotu nápoje. Samozřejmě že to je nemožný, ale obvykle mi to připadá daleko snazší než nehodit židli po kolegyni, jež vylévá své srdce plné nepochopení základních principů hospodaření (ať volného či řízeného).
Během těch všelikých stesků a naříkání nad tím, jak je všude bída, mi začíná připadat, že ta naše malá zemička na tom není zas tak zle. Dluh máme jak kráva, nepochybně jej nikdy nesplatíme, obávám se, že na rozdíl od ostatních to přežijeme jako všechno tak nějak záhadně bez větší újmy. Jen takový příklad, obě světové války, následný komunismus a dokonce i nastupující tržní hospodářství jsme přežili tak nějak nejlépe ze všech dotčených. Je to záhada, obávám se, že to asi máme v krvi.
Nechci psát žádnou komplikovanou úvahu, jen chci říci, že jsem rád, že jsem, kdo jsem. Nejsme velký národ, o to větší legraci si můžeme dělat z těch, kteří si na ty veliký hrajou … a že jich je kolem nás 
Žádné komentáře:
Okomentovat