Jsou věci, které si rozhodně neplánujeme, mezi ně např. patří onemocnění či nachlazení. Na základní škole člověk doufal, že onemocní, běhal po venku nalehko a nic. Dneska to je naopak, snaha neonemocnět je zřejmá. Kulichy, šály a všechno to, čemu jsem se kdysi zdaleka vyhýbal, mám ve svém šatníku. Ke všemu na ně spoléhám. S holým krkem se ven nevypravím, ještě bych ofoukl a co pak. A jako naschvál, přesně naopak, dávám si nechtěné rande s nemocí, které končí několikadenní postelovou scénou. Naprosto nechutné.
V hlavě lovím všechny možné triky, jak se pozdravit bez návštěvy doktora. Pomalu mi dochází zásoby léků z domova a hrozí, že budu muset obstarat něco místního. Nejsem na nakupování, natož abych zoufale vysvětloval komusi v angličtině, co potřebuji. V mateřském jazyce se v lékárně obvykle zapotím, jak by to vypadalo asi tady. Prioritou číslo jedna tedy bylo a je vyhnout se takovému jednání.
A tak jsem se rozhodl pěkně vypotit, to je zajisté účinný způsob, jak se přiblížit ke stavu zdravý. Sehnal jsem všechny peřiny, které jsem v domě našel, tj. 3. Naházel je na sebe a schoulil se hluboko pod ně. Hodinu, snad i více jsem se potil v naději, že nejenom spálím virus, ale i nějaký ten tuk. Následně celý mokrý od potu, jako kdyby pod peřinou pršelo, jsem se vrhlo do sprchy. A tam mě nenapadlo nic jiného, než si dopřát pěkně horkou spršku. Výsledkem pak bylo největší přehřátí organismu, které jsem kdy zažil. Z koupelny jsem se vypotácel aniž bych tušil, zda se jedná o mé poslední chvíle či nikoli.
Na nohy mě zpátky postavil bezmála litr pramenité chladné vody z kohoutku. Dnes jsem se již raději nepouštěl do žádných šamanských rituálů a spolehl se na pouhý klid, čajíček a dřímání na gauči pod peřinkou. Pokud to takto půjde dál, snad už zítra bych mohl být čilý jako rybička, vyletět opět z hnízda a zakroužit nad Belfastem. Nejpozději pak v úterý. Kdo ví.
Žádné komentáře:
Okomentovat