Létání je samo o sobě docela příjemná záležitost, snad jen kdyby nebylo toho startu, přistání a otřesů mně neznámých příčin. Avšak ono vznesení se nad mraky, prchnutí deštivému počasí a svit Slunce je tak skvělé, že dává zapomenout na okolní teplotu, která v oněch deseti kilometrech ve znamení teplých letních měsíců ani moc není.
Celé to bylo pěkné, až tedy na ony letištní kontroly, za které vděčíme bytostem s ručníkem na palici. Pravda, za své roztrpčení vděčím i sám sobě, své nepečlivosti při čtení přepravních podmínek. V Praze jsem musel zanechat deosprej, zřejmě bezpečnost letadla ohrožovala možnost jeho nadměrného použití. V Londýně pro změnu mi sebrali chladící gel, jehož problémem bylo, že je gel. Ze zoufalosti, byť jsem tušil, že to je většinou k ničemu, jsem se snažil obměkčit slečnu tím, že už jsem jednou kontrolou prošel.
Její odpověď mi však vše vysvětlila, tedy to, že snad by bylo lepší hledat nějaká zrnka šarmu, než tvrdit, že mě už někdo zkontroloval a neměl s tím problém. Řekla mi totiž jediné, že jsme na Heathrow, takže smůla.
Odvahu jako skvělý český prezident jsem nenašel, tedy abych se otočil a odkráčel. Přeci jenom potřebuji letět dalším letadlem. Ač roztrpčen, rozloučil jsem se i s touto vymožeností zdravotnictví … zřejmě budu muset v blízké době navštívit nějakou lékárnu.
A jen tak na okraj. Ony bezcelní obchody jsou zajisté nesmírně skvělé, ale jedinej kdo se po jejich návštěvě cítí free je moje peněženka 
Závěrem pak pár leteckých obrázků:
Žádné komentáře:
Okomentovat