Svatební

Svatební kázání inspirované texty: Jeremiáš 32,39 a Filipským 1,3-11.

Milí snoubenci, vážení svatebčané,

děkuji za příležitost být dnes s vámi a posloužit vám při uzavření manželství. Jsou okamžiky v životě, které se neopakují a o to větší vzácností jsou. Svatební veselka může být jedním z nich. Narození a smrt svou neopakovatelnost již mají, a my, vy máme možnost tuto jedinečnost přidat i do manželství. Jedinečnost tvoří vzácnost a je-li nám něco vzácného, jsme pro to ochotni obětovat neuvěřitelně i nepochopitelně mnoho. 

Život je jedinečný, a tak děláme neskutečně mnoho proto, abychom si ho udrželi. Chápeme-li manželství jako jedinečný neopakovatelný vztah s druhým člověkem, pak jsme připraveni, ochotni překročit své vlastní sobectví pro druhého. 

O takových věcech se snadněji mluví, básní, zpívá, točí filmy, píší knihy, ale ve chvíli, kdy máte nastartovaný motocykl a manželka, ta nejlepší přítelkyně si chce povídat, je snazší být Shakespearem než manželem, přítelem. Ve chvíli, kdy vám běží v televizi oblíbený film, seriál a manžel se přižene upocený s nadšeným výrazem, že za chvíli hraje Sparta se Slávií, je snadnější zpívat o lásce, než být chápavou milující přítelkyní fotbalového fanouška.

Nechci bagatelizovat, ale když mají manželé nějakou obtíž takovou mezi sebou, je snazší ji vyřešit, než úskalí, složité těžké okolnosti, které člověka obklopí a začnou ubíjet. Zdravotní obtíže, zbořené zničené sny, zavalení starostmi, prací. To není něco, co se dá vyhádat, vydiskutovat, to jsou chvíle, kdy zůstáváme spolu jako vojáci v zákopech a nezbývá nám, než se spolehnout na druhého. Je to spolehnutí na život a na smrt, spolehnutí, kdy důvěra je napjatá k prasknutí, protože okolnosti se na nás valí jako obrněné tanky, které vše drtí. A tak hrozí, že jeden nebo druhý, popř. oba vezmou nohy na ramena a rozprchnou se. Ne proto, že by si něco udělali, že by jim spolu nebylo dobře, ale z hrůzy, která je obklopila. 

V těchto temných chvílích je dobré si připomínat, co jste vyznali, k čemu jste se přiznali na svatebním oznámení. Tedy nejen k tomu, že se chcete vzít, ale i k tomu, že vnímáte vaši společnou cestu životem jako dar, povolání od Pána Boha, ke kterému jste řekli své ano. 

Dostat jedno srdce, jednu cesta pro mne znamená dvě věci:

a) Dostat … ne že jsem si něco vybral, ale něco jsem dostal a já to přijal. Vidíte v tom druhém takový dárek od Pána Boha, který jste se rozhodli přijmout. Co v tom druhém, v manželství, v přátelství s ním. 

b) Společná cesta, srdce … není to o tom, že se jeden nebo druhý přikloníte k cestě, snům toho druhého, ale že nyní už není já, ale my. Už nejsou moje sny, nebo toho druhého, ale naše a ty tvoříme spolu, protože máme jedno srdce, jednu identitu. Prostě jsme MY.

A v tom všem nejste sami, vždyť se stačí otočit a uvidíte to množství svatebních hostů, přátel, kamarádů, rodiny. My tu jsme proto, že nám na vás záleží. Že nám o vás jde a až se budete s modlitbou vyděšeně tisknout v blátivém zákopu k zemi, my vám poběžíme na pomoc. Sice moc nevyřešíme, ale budeme se tam klidně tisknout i modlit společně s vámi. 

Apoštol Pavel o tom píše Filipským v 1. kapitole …

Vypíchnu několik momentů:

Pavel vzpomíná, myslí na své přátele ve Filipis. My, co zde jsme, úřední svědci i všichni nepodepsaní. My na vás chceme myslet, děkovat i prosit. Ne proto, že se to má, ale proto, že vás máme rádi a záleží nám na vás. A jsme vděčni, že Pán Bůh s vámi pracuje, že ve vás začal i tohle společné neuvěřitelné dílo, které můžeme nazvat manželství. Že vám dal jedno srdce i jednu cestu a společně s tím i naději, jistotu, že je připraven vás dotáhnout do skvělého konce. Protože ne my lidé, ale Bůh má moc zachovat, uzdravit i proměnit. On dotáhne, dáte-li mu prostor, a my se za vás přimlouváme, vaše manželství, přátelství k dokonalosti. 

Apoštol Pavel ale nepíše jen o vzletných duchovních pohledech. On ve vězení si uvědomuje tu vzácnost být s někým, osobně, hovořit z očí do očí, smát se, snad i plakat, společně. I my se chceme s vámi zase potkat, nevím, jestli mohu mluvit za všechny, ale můžete přijít, na večeři, na oběd, jen tak, zastavit se na návštěvu, protože my jsme s vámi rádi a jsme vděčni za každou společnou chvíli. Jestli tomu nevěříte, tak se podívejte, odkud sem kdo přijel, aby mohl být s vámi. 

Myslíte, že to je kvůli tomu jídlu? Si každý z nás může dojít do restaurace u sebe doma, vyjde nás to levnějc a času to nesežere tolik. Všichni, kdo tu jsme, tu jsme kvůli vám. Protože nám na vás záleží a chceme se za vás nejen modlit, ale i s vámi být.

Ale zpět k té modlitbě, za co se chceme modlit? Za co se přimlouváme? Jestli to někdo neví, tak se to teď dozví.

Aby vaše láska rostla. Teď jste takovým mladým malým stromečkem, a my se přimlouváme, prosíme, aby vaše láska jednou mohla být tím obrovským stromem uprostřed zahrady, pod který si všichni chtějí sednout, lehnout. Pod kterým je prostě dobře. 

Přimlouváme se, aby rostlo i vaše vzájemné poznání. Poznat druhého není věc na pět minut ani pár let chození. Druhého poznáváme, odhalujeme postupně. A je to důležité, protože bez poznání se nedostává porozumění. A bez porozumění nejsme vnímaví, což je celkem klíčové pro soužití. Vnímat druhého, chápat jeho myšlenkové i citové pochody, být mu oporou ve chvílích, kdy sám stát nemůže. To není něco samozřejmého, proto se za vás chceme přimlouvat a to nejen dnes, ale pořád. Neboť nám na vás záleží.

Protože víme, že když se okolnosti valí jako obrněná brigáda, člověk snadno ztrácí hlavu, modlíme se za vás, přimlouváme i prosíme, abyste v takových chvílích s Boží pomocí rozpoznali, na čem záleží, čemu věnovat pozornost a čemu naopak ne. Protože jen tak může váš vztah, vaše manželství zůstat ryzí, bez úhony a přinášet ovoce, které bude dobré. 

Přimlouváme se, aby vaše manželství, vaše jedno srdce bylo naplněné a přetékalo Božím duchem. 

Svatební kázání, promluva je obvykle poslední příležitostí předat nějakou moudrou radu či balík doporučení. Myslím, že mám jen jedno: dnes večer se nevažte, neudělá vám to radost. To zásadnější, co vám chci říct, je ujištění, ne rada, ale ujištění, že ani v manželství nejste sami. A dokonce nejste jenom s Bohem, ale jsme s vámi, myslíme na vás, protože nám na vás záleží.

A tak ještě jednou přečtu ten text z Filipským, ale po svém, takže už nebude Filipským, ale Aničce a Tomovi: 

Milá snoubenci, brzy novomanželé,

věřím, že mluvím za všechny, když řeknu, že za vás Bohu děkujeme, s radostí prosíme a jsme rádi, vděčni, že Bůh, který vám dal vzájemnou lásku, důvěru, provede vaše manželství, přátelství až do posledního společného dne na této zemi. Právem takto o vás můžeme smýšlet, neboť vás máme v srdcích nejen jako milé blízké lidi, ale jako sestru a bratra v Kristu, jako spoluúčastníky boží milosti. Vždy znova a zase vás rádi uvidíme, budeme vděčni za každou příležitost se s vámi potkat. Máme vás rádi.

A proto se modlíme, aby vaše láska rostla, stále, dál a výš, aby vaše vzájemné poznání se prohlubovalo, abyste se poznávali a vaše vnímání toho druhého mohlo být lepší a lepší. Abyste mohli dříve, než později rozpoznávat na čem opravdu záleží, aby vaše manželství mohlo být ryzí a čisté, abyste společně mohli být stromem, který nese luxusní lahodné ovoce. A především, abyste společně mohli růst k slávě a chvále Boží. 

Amen