Záchranný vrtulník

Zamyšlení nad textem evangelia podle Matouše 18,10-14.

Podobenství je předloženo posluchačům i nám čtenářům jako otázka, která se dovolává zdravého selského, popř. pasteveckého rozumu. Ten nám už pár desetiletí či staletí chybí, tudíž se často křesťané zaseknou na otázce, kterou podobenství rozhodně neřeší, tedy: je samozřejmé nechat zbylých 99 jen tak bez dozoru? Nedojde tím k ještě větším ztrátám? A co jsou to hory, na kterých pastýř ovce zanechá? 

Řekni, v co doufá srdce tvý?

Zamyšlení nad Žalmem 27,14.

Milí přátelé, doba, ve které žijeme, zoufale hledá naději. Nemyslím, že tím je nějak výjimečná, jako lidé, lidstvo hledáme neustále naději. Často bláhově, naivně tam, kde není. Např. soudruzi v komunismu, árijci v nacismu, kapitalisti v demokracii a křesťané v církvi. Doufáme, čekáme člověka, instituci, snad spasitele, který nás vyvede z průšvihů naší doby, z problémů, které nám přerostly přes hlavu. Jenomže nikdo takový nepřichází a nikdy nepřišel. 

Jak na Nový rok, tak po celý ...

Žalm 8, Ezechiel 36,22-29 (klíčový verš 36)

Začněme otázkou osmého žalmu: „Co je člověk, že na něj Bůh pamatuje? Jen maličko ho omezil, aby mu nebyl roven.“ Obvykle pod tíhou Matoušovy interpretace hned myslíme Krista, ale zkusme se zastavit a říci si, komu a kdy byl tento žalm určen. Kdo jej zpíval, čí to bylo vyznání … jednalo se věřící, kteří žili mnoho staletí před narozením Ježíše, tudíž jej v zásadě nemohli mínit. Mínili sebe, neboť zůstávali paf, překvapeni skutečností, že se jimi zabývá Bůh, stvořitel, ten který přesahuje vše, ke kterému není možnost se dostat. Ba co víc, on se k nim sklání.

To je konec ...

Zamyšlení na textem evangelia podle Matouše 24,1-15.

Situace, doba, ve které žijeme, se vnímá výjimečnou. Cítíme se jako na rozhraní věků, neboť politický systém tu je v zásadě dost dlouho na to, aby se už konečně začal hroutit. Statisticky je podezřele dlouho mír a tak si všímáme všech válek a bojů, které se dějí na hraně našeho kontinentu, a bijeme na poplach.