Rosteme, věci se nám menší, a byť budou sebevíc oblíbené, dříve či později je opustíme nebo ony nás. Triko se rozpadne a skončí jako hadr na podlahu, z kalhot se pomalu začnou stávat tříčtvrťáky a pokud je rychle neodložíme, brzy je nedopneme. Dobré oblíbené a osvědčené věci odkládáme, neboť z nich vyrůstáme či již ztratily svou účinnost.
Měl jsem boty, kdysi kolem patnácti jsem je koupil ve vojenském výprodeji za pro mne neuvěřitelných tisíc pět set korun. To byly čtyři měsíce roznášení novin. A aby se mi vyplatily, koupil jsem je o číslo větší s předpokladem, že mi nožka ještě poroste. Skutečně rostla, ještě štěstí, kolem šestnácti jsem je konečně mohl začít nosit, aniž by mi v nich noha klouzala. Všechny výlety šly se mnou a čas i kilometry se na nich podepsaly. Když zcela upadla podrážka na pravé botě, nastal konec. Stály ještě pár let v chodbě, následně v obýváku na skříni a nyní už jsou jen vzpomínkou. Byly dobré, ale přišel čas je opustit. Ve vzpomínkách na ně nedám dopustit, ale jejich místo zaujaly jiné páry bot.
Opustit z čeho jsme vyrostli, odvážit se zhodnotit, jestli to či ono má stále tu hodnotu, pro kterou to máme. Nemusí to být věci, mohou to být zvyky, názory atd. vlastně cokoli. Martin Luther vystoupil s podezřením, že celý systém odpustků je nějak špatně. Kázeň doprovázená milodary se ošoupala a stalo se z ní výkupné. Byl čas tento obnošený oděv vyhodit a tak 31. října 1517 údajně osobně přibil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti odpustkům. To se stalo symbolem reformace, křesťanské odvahy zpytovat zavedené osvědčené postupy, opouštět vyprázdněnou tradici a formám dávat aktuální živý obsah. Ne jednou, ale neustále se odvažovat reformace včetně své osobní.
Žádné komentáře:
Okomentovat