Dneska se vůbec nic nestalo, snad jen to, že bylo hezky. Díky tomu jsem vyrazil na průzkum a abych jej nepodnikal sám, přizval jsem si k sobě jediného dalšího zámořského studenta, vlastně studentku – Noémi z Maďarska. Jelikož ona zde je o týden déle a její sestra zde studovala před dvěma lety, stala se rázem mým průvodcem. Celá výprava dopadla mnohem lépe, než první, kterou jsem byl donucen podniknout osazenstvem kanceláře pro zahraniční studenty. Tehdy jsem byl zmoklý, nyní ani náhodou. Díky tomu mohlo vzniknout pár fotek.
Vlevo je dům, ve kterém přebývám. Mým snem je vypravit se na kopce v dáli.
Jakýsi kostelík, kterých je ve městě plno.
Královská univerzita, pod kterou spadá i teologický seminář.
A mezi stromy je možno zahlédnout budovu školy, kde budu pravidelným návštěvníkem po příštích několik týdnů.
Dnešní den jsem však začal něčím, co jsem považoval za nutné, tj. nákupem v Tescu a následným praním prádla. Kvůli tomu jsem musel navštívit onen krámek a provádět ono krámkování, jak se tak říká. Jelikož bez pracího prostředku je celkem zbytečné zapínat pračku s prádlem. Po vzoru Páji jsem se rozhodl zakoupit kapsle s pracím prostředkem. Ony totiž byly ve slevě a tak jsem neodolal. Hlavně že jsem ušetřil. 
Taktéž jsem zprovoznil zvonek, jelikož do teď jsem musel každého vyhlížet, kdo měl přijít. Úkol to nebyl těžký, stačilo opět navštívit Tesco a zakoupit nové baterky. Pak už šlo všechno jako po másle.
Trochu jsem se dnes zase pošťoural v knížečce od Ricka Warrena a dovolím si z toho zmínit jen jedno: Naším úkolem není, abychom pro církev záměry, cíle vymýšleli, ale abychom je odhalovali. Pěkné, že? Obzvlášť když si člověk uvědomí, kolik času se stráví vymýšlením nových či obhajováním starých, námi vynalezených smyslů bytí sboru. Teď už jen najít ono zrnko zlata v pánvi plné písku.
1 komentář:
pěkné městečko, užij sis to. A v pánvi hledej- Duch dává, stačí mu to dovolit, pokorným dává milost. Viz poslední kázání Otty Rusnoka.
Okomentovat