Cesta

Nečekal bych, že propadnu cestovní horečce, ale stalo se. Dokonce jsem ani nemohl dospat, tak snad až budu létat pravidelně, nebudu podléhat těmto stavům. Kdy se to však stane? Kdo ví.

Počasí se rozhodlo, že mne připraví na to, jak se na mne bude tvářit následujících několik týdnů, tedy deštivě. Nebo snad plakalo, že odjíždím? Asi sotva. Přesto bylo v Trutnově zamračeno, v Praze se to nezměnilo a doufat, že v Londýně či Belfastu bude slunečno může jen hodně velký snílek. A tím jsem už dlouho nebyl.

Letištní kontrola dopadla dobře, jen jsem přišel o svůj deosprej. Nechtěl jsem zapáchat a neprozřetelně jsem si jej vzal sebou, výsledkem tedy je, že zapáchat budu. No skvělé.

Na závěr pár fotek:

a. b. c.

Jak je vidět na fotce, počasí v Trutnově bylo plné nostalgie, sentimentu a ponurosti. Jelikož jsem si zavazadlo balil sám, potřeboval jsem se s tím pochlubit. Prostě obalit kufr potravinářskou folií opravdu umím. No a foto c., trošku zoufalé, ale nenapadl mě lepší způsob, jak získat aktuální foto pro ty, kteří mne budou čekat na letišti, než zaběhnout na toaletu, postavit se před zrcadlo a jako spousta puberťáků cvaknout. Při pohledu na fotku už plně chápu, proč jsem to nikdy nedělal.

Tak a to je vozítko, které mne má přepravit do Londýna. Celkem pěkný povoz, vlastě polet.