čtvrtek 19. ledna 2017

Záchranný vrtulník

Zamyšlení nad textem evangelia podle Matouše 18,10-14.

Podobenství je předloženo posluchačům i nám čtenářům jako otázka, která se dovolává zdravého selského, popř. pasteveckého rozumu. Ten nám už pár desetiletí či staletí chybí, tudíž se často křesťané zaseknou na otázce, kterou podobenství rozhodně neřeší, tedy: je samozřejmé nechat zbylých 99 jen tak bez dozoru? Nedojde tím k ještě větším ztrátám? A co jsou to hory, na kterých pastýř ovce zanechá? 

Ježíš však vůbec nerozebírá podrobnosti kolem 99 neztracených ovcích, tedy jak byly zabezpečeny. Dá rozum, že nějak ano, ale jak, není podstatné. Rušilo by nás to, hned bychom řešili, kdo byl míněn ovčáckým psem, a co vlastně je ohrada, případně kdo by mohl být druhým, třetím, čtvrtým pastýřem. Ježíš nevypráví příběh o druhém, třetím pastýři, ovčáckém psu či 99 neztracených. Vypráví příběh o tom, co udělá člověk, pastýř, když se mu ztratí jedna ze sta ovcí. Vypráví příběh o tom, že ji neodepíše jako povolenou ztrátu. Neřekne si, že na pobloudilé příliš nezáleží, protože je pobloudilá. Ani na ni nečeká u ohrady s ostatními a nevyhlíží, zda se vrátí dřív ona nebo nažraní vlci pro nějakou další. 
Ale naopak, jde ji hledat. Možná běžně nehledáme ztracené ovce, ale víme, že záchranné vrtulníky startují pro ty, kdo se dostali do problémů a do ohrožení života. A startují pro ně i v případě, že si to zavinili sami. Obvykle nikoho kolem nenapadne, že by se záchranný vrtulník měl věnovat přednostně těm, kteří žádný problém nemají, a vozit je za odměnu na vyhlídkové lety. Ježíš nevypráví příběh, kde by bylo něco naruby, ba naopak, vypráví příběh, který moc dobře známe, na který můžeme souhlasně pokyvovat, protože to dá rozum, že se pastýř sebere a jde najít ztracenou ovci.
Jen o Bohu jako lidé máme docela zkreslenou představu. Nevím, kde se v nás rodí přesvědčení, že Bůh se nejvíc soustředí na ty, kteří jsou pomalu svatější než on sám. Tehdejší posluchač si dovedl představit pastýře zachraňujícího jednu ztracenou ovci, ale nedovedl si představit, že by na boží tvář hleděl anděl strážný nějakého mouly, co se zase plácá v hříchu. Představa byla taková, že na boží tvář hledí pouze archandělé, ti jediní mají tuto výsadu, přes ně, za nimi jsou andělé zastupující, starající se o různé národy, ale už bez výsady hledět na boží tvář. A andělé strážní, nejnižší služební zařazení, ty jsou hodně někde na okraji. 
Posluchače nerozhodilo, že by pastýř šel pro ztracenou ovci. To přece dá rozum, však se na něj Ježíš odvolává. Ale byli zaskočeni suverénním tvrzením, že andělé těch ztracený, těch nejmenších, těch na odpis, těch, kteří by se nám vešli do povolených ztrát, hledí přímo na boží tvář. Že mají plnou boží pozornost. 
Všimněme si, že o žádné z ovcí není řečeno, zda je lepší nebo horší. 99 je označeno pouze tím, že nejsou pobloudilé. To je vázané na stav, ve kterém v tu chvíli byli, který se může rázem změnit. A ta jedna ztracená ovce je pouze pobloudilá. Nic víc, nikdo není spravedlivý, nikdo není hříšník, je zde pouze jedna ovce v ohrožení a 99, kterých se ohrožení v danou chvíli netýká. Bloudící ovce je důležitější, ale ve smyslu pozornosti, který je jí třeba věnovat, jinak hrozí, že ze zbloudilé bude zahynulá.
Jelikož čteme, že Boží vůlí je, aby nikdo nezahynul, pak je pozornost bořící naše lidské mýty o Bohu, nevyhnutelná. 
Ježíš, Bůh, který si usurpuje roli pastýře, cílí svou pozornost na hledání ztraceného, bloudícího člověka, rozhodně ne na vynášení soudů či trestnou výpravu. Hledat ovci jen proto, abych ji sdělil, že je neskutečně tupá, že si za vše může sama, tak až se dá do kupy, pokud vůbec jestli, ať se taky laskavě sama vrátí, nedává smysl. Právě na tom Ježíš dává porozumět 99 nebloudícím důvodu, proč hledá i toho nejvíce pohrdaného a nejpřehlíženějšího hříšníka, člena lidské společnosti. Jedná tak za účelem záchrany, nikoli za účelem dopadení a vykonání exkomunikace. Hříšník totiž není zločinec, který potřebuje trest, nýbrž pacient, který potřebuje léčení. Od lékaře se neočekává, že bude moralizovat, nýbrž že pomůže. 
Toto podobenství ale není řečeno předně ztracené ovci. Je o ní, ale ta obvykle někde bloudí, případně leží v nějaké strži. Je řečeno těm 99 nebloudícím, těm spořádaným, kteří se téměř vždy domnívají, že by se pastýř měl věnovat výhradně jim. Že by se záchranný vrtulník přece jenom měl využívat na vyhlídkové lety, případně za odměnu pro ty, kteří na sebe dávají pozor. A pokud jde o ty, kteří pobloudili, nebo jsme je odradili, dobře jim tak … 
Takto bychom ale skončili v kritice a soudu nad 99 neztracenými, ale ani o tom podobenství není. Jeho smyslem je, aby se člověk nechal inspirovat Kristem ve vlastním životě i životě společenství. Tedy že záleží i na tom nejposlednějším, nejpřehlíženějším človíčku. Prostě stojí za to se ho pokusit zachránit, pomoci mu, nenechat ho bloudit. Stojí za to mu dát pozornost, tak jako ji dal pastýř jedné zbloudilé ovci, tak jako ji dává Ježíš nám, když nám uletí včely a někam se zaběhneme, zblbneme. Stojí za to následovat i v tomto Krista, protože pak nemusí být radost nad jedním znova nalezeným jen v nebi, ale i na zemi. Pak se nemusí radovat jen Otec se svými služebníky a nalezencem, ale i další sourozenci, kteří zrovna neprošustrovali žádné jmění. 
Víte, pokud se někdo cítíte na okraji, tak trochu navíc, trošku ztracený sám v sobě, možná jste v něčem už pěkně zabloudili, tak vězte, že máte plnou Boží pozornost, protože Ježíš vás chce zachránit. Možná pošle bratra, možná sestru, které povolá, aby vás z té strže nebo odkad tahali. Tak se nechte a ne že je tam strhnete sebou.
A pokud patříme zrovna teď mezi těch pár nebloudících, tak to je jedinečná příležitost soustředit se na ty ztracené. Podporovat pastýře v záchraně, držet palce záchrannému vrtulníku. Protože když se záchrana povede, budeme se moci radovat společně. Vždyť vůle našeho Otce je, aby nezahynul ani jeden z těch nejpřehlíženějších. 

Žádné komentáře: